Torzo naděje

Z komentáře Lubomíra Vaculíka k původnímu 2LP kompletu 2 58 0421 "Moderní české a slovenské básnické sbírky IV." vydanému v Supraphonu v roce 1970 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:Když vyšlo Torzo naděje v roce 1938 poprvé, obsahovalo jen básně Panychida za F.X.Šaldu, Deset ran egyptských, Praze, Zpěv úzkosti, Mobilizace, Voják, Dušičky 1968, Co uviděl. Teprve v pozdějších letech vstoupily do sbírky básně Mrtvý od Zborova, Nezreziví…, Mezi námi…, V táborech, Básník taje, Básník zraje, Básník opadává, Básník přezimuje. Tyto změny jsou skutečným odrazem básníkova zrání. Básník zraje před očima svých čtenářů, před soudem celé veřejnosti.První vydání Torza končí takto:Co uviděl / Zástupy spravedlivých / které Bůh neslyšel /A pozdější vydání:Na ranečku hlíny básník přezimuje / Má sen Letí čas letí zlatý paroháč / A všeho málo mu je a všeho málo mu jeBásník závratných hloubek života a smrti vyslovil v Torzu naděje to, co obtěžkávalo duši všeho lidu v době nejtěžší, v předvečer druhé světové války. Ty verše se pokoušely nebýt jen torzem naděje. Vydavatel krásných tisků a Halasův přítel Josef Florian napsal v prosinci 1938 Halasovi tato slova. „Za Toro naděje vzdávám díky. Ta slova o koni Václavově se Vám věru podařila. (Rozuměj verše: Kůň bronzový kůň Václavův / se včera třás / a kníže kopí potěžkal / Myslete na chorál / Malověrní / Myslete na chorál/, pozn. autora) Za sebe mluvě nejsem jen na chorál myslící, ale jej často (a myslím účinně) zpívající, a to k plnosti Naděje.“ Ostatně ani básníkovi samotnému není plnost naděje dána zhůry, i on k ní musí teprve dozrát. V citované básni Praze vyslovuje v prvním vydání skutečně jen naději, snad dokonce jen torzo naděje:Jenom ne strach Jen žádný strach / takovou fugu nikdo nezahrál / co my tu zahrajem / přijde-li čas přijde-li časTeprve v dalších vydáních dovršuje básník své torzo nejen po zákonech krásy, ale i myšlenky. Dospívá k plnosti naděje, a tedy k jistotě.Jenom ne strach Jen žádný strach / takovou fugu nezahrál s...