Maigret - Vražda v hotelu Majestic

Mrtvola hned po ránu. V šatní skříňce. Jak skandální – a jak americké! Když z kovové skříňky číslo 89 v zaměstnaneckých útrobách nóbl hotelu vypadne uškrcená Američanka v černé róbě, je pověst podniku poblíž Champs-Élysées v ohrožení. Pisálkové už se k místu činu slétají jako supi, a tak musí narychlo povolaný Maigret především určit, co dámu ubytovanou zde i se synkem, jeho guvernantkou a učitelkou přimělo sejít až do sklepení. A proč je zámožný choť oběti, jenž prý tou dobou jednal obchodně v Římě, tak odtažitý – nemá on nějaké pletky? Proč v šatnách nocovali tři pracovníci, ačkoli to předpisy i v 30. letech zakazují? Kéž by ráno nepraskla duše na bicyklu vedoucího kavárenské přípravny Prospera Donge, jenž tím pádem přijel na směnu pozdě a s vrahem se u své skříňky minul jen o minutku. Nebo je to krycí historka? Pátračském esu z nábřeží Zlatníků by se spletitý případ řešil o poznání snáz, kdyby v něm ubylo nejasností stran chlapcova pravého otce, vyděračských machinací, inspekcí u prostitutek a záměn totožnosti. Vše nasvědčuje tomu, že nyní proti Maigretovi stojí možná nenápadný, snad vyděšený, zato prohnaný zločinec. „Ve vytříbené záhadě ožívá svět pařížských umývačů nádobí, jak ho svého času zachytil Orwell. A s ním i srážka nafoukanců s neviditelnýma rukama, jež na ně na dně potravního řetězce dřou.“ – The Independent. „Neznám v našem žánru kolegu, který by lépe propojil svět zločinu s paletou barvité šedi, jaké dnes a denně čelíme.“ – P. D. Jamesová, britská autorka detektivek. „Co čtu? Celého Simenona. A sotva dojdu na konec, začnu zase znovu. Tak je to skvělé.“ – Claude Chabrol, francouzský filmový režisér. „Muselo se to stát zezadu… Dlouho se nebránila…“ „A tělo nebylo taženo po zemi,“ dodal Maigret po prohlédnutí šatů mrtvé. „Není na nich ani stopy po prachu. Buďto byl zločin spáchán zde, nebo byla přenesena, pravděpodobně dvěma osobami, protože v tomhle bludišti úzkých chodeb by bylo těžko možné –“ Ve skříni, kde byla mrtvola objevena, ležela kabelka z...