Naděje umírá poslední

Očité svědectví holocaustu. Kniha vypráví o osudu autorky, která měla v okamžiku propuknutí druhé světové války 10 let a byla žákyní jedné varšavské obecné školy. V září 1939 žila s rodiči a bratry v ul. Nowiniarské. Museli se přestěhovat do ghetta, kde žili až do vypuknutí povstání. Nějakou dobu se skrývala v bunkru na ul. Milé. V květnu 1943 byla převezena do koncentračního tábora Majdanek. Prošla také tábory Osvětim a Ravensbrück. Osvobození se dočkala v táboře Neustadt-Glewe. Většina jejích nejbližších se konce války nedočkala. Autorka píše o svých prožitcích ve vyhlazovacích táborech, popisuje také svůj boj o život ve varšavském ghettu. Její popis je natolik autentický, jako byste poslouchali vyprávění blízké osoby. Ukazuje život prostých lidí, pravou tvář války, zbavenou hrdinsko-vlastenecké masky, téměř s fotografickou přesností zobrazuje nacistické katy a jejich oběti. Na knihu navazuje krátký deník psaný v roce 1986, jenž popisuje dojmy z návštěvy míst, kde autorka strávila dětství a prožila nejhrůznější chvíle v době okupace. Copyright: Nahrávka vznikla podle knihy Haliny Birenbaumové Naděje umírá poslední vydané Nakladatelstvím JOTA v roce 2010. Copyright © Halina Birenbaum. Z polského originálu Nadzieja umiera ostatnia přeložila Markéta Páralová-Tardy. Translation © Markéta Páralová-Tardy, 2009. Čte Barbora Goldmannová. Hudba, režie, střih a mastering Michal Kurfürst. Design obálky © Jiří Mičkal. Vydalo Nakladatelství JOTA, s. r. o., v roce 2021. HALINA BIRENBAUMOVÁ Halina Birenbaumová – spisovatelka, básnířka, překladatelka. V roce 1947 emigrovala do Izraele, vdala se, má dva syny. V roce 1967 vyšla její první kniha Nadzieja umiera ostatnia, byla přeložena do angličtiny, němčiny, francouzštiny, japonštiny a hebrejštiny. V roce 1991 vydala druhou knihu Powrót do ziemi praojców, následně Każdy odzyskany dzień, Wołanie o pamięć a tři básnické sbírky Nawet gdy się śmieję, Nie o kwiatach a Jak można w słowach. Je autorkou mnoha článků v prestižních časopi...