Vražda se zárukou

Září 1938. Nad Československem se stahují válečná mračna, zatímco v pražském Braníku dojde k záhadné vraždě. Hitler žádá Sudety a ve vile čp. 383 v ulici Nad myslivnou je nalezen zastřelený pár. Major Československé armády Dušan Činovský a dcera ministerského rady Zuzana Bechyňová. Případ pro doktora Pivoňku z detektivní kanceláře Ostrozrak začíná. Dějiny se v mnoha detailech opakují. Na sklonku zimy 2022 čeká na pomoc západních demokracií Ukrajina napadená Ruskem, takže detektivka dostává s Putinovou invazí i aktuální rozměr. "Hitler nás letecky zničí," prorokují účastníci banketu v barrandovské vile na samém počátku ᴠraždy se zárukou. "Myslím, že Hitler se víc naparuje, než je skutečně silný. Hitlerova armáda nemá dostatečný výcvik. Bude stačit, když se Anglie s Francií za nás pevně postaví," oponují další hosté party. Úvahy, zda se Československo mělo německé invazi aktivně bránit, v detektivce pochopitelně zastiňuje jiná otázka. Kdo je vrahem majora a snové krásky? A je tu ještě jeden velký problém. Kdo vůbec knihu napsal? Respektive celou detektivní trilogii: Vražda pro štěstí (1962), Vražda se zárukou (1964) a Vražda v zastoupení (1967). Byl to Josef Škvorecký, či spíše Jan Zábrana? Anebo trilogii napsali společně, jak se uvádí na přebalech detektivek ve vydáních po roce 1989? Spisovatel Patrik Ouředník se pokusil s důkladností sobě vlastní odpovědět v knize Svobodný prostor jazyka (Torst 2013). Do sametové revoluce byla detektivka připisována jen Zábranovi, ten však zesnul již v roce 1984 a Škvorecký začal po roce 1989 o sepsání trilogie vypouštět rozporuplné informace. "Josef Škvorecký je autorem s výhradou," navrhuje diplomaticky Ouředník. Autorství je zkrátka bez záruky. Jisté je, že vznikla vtipná detektivka na hraně s pitoreskní parodií.