Vzpomínky na Afriku

„Probouzeli jste se s myšlenkou, že patříte právě sem a nikam jinam…" V nitru Afriky, odkud se kdysi do světa rozšířila káva i samo lidstvo, nalézá sotva třicetiletá dánská intelektuálka nový domov a brzy i jámu lvovou, zvlášť když začne být na všechno sama. Nestěžuje si. Na šesti stech akrech půdy v nadmořské výšce dvou tisíc metrů pěstuje baronka Blixenová od jara 1914 až do krize v roce 1931 náročný kávovník a vnímá dění kolem sebe se zjihlostí Seveřanů, kteří tak rádi hledají lepší já v teplém klimatu. Najatí domorodí Kikujové své „Msabu“ důvěřují, neboť je neváhá léčit, vyučovat a občas i rozsuzovat, aniž dává najevo převahu bílého etnika, jež si ze země uloupené přírodním národům dlouho dělalo pouze safari. Krajina rovníkové Keni, čarovná, hrdá a drsná zároveň, uchystá však autorce barvitého poloautobiografického pásma i bolestné ztráty. A přece si uchovává nádech ztraceného ráje, k němuž se srdce ve vzpomínkách vroucně vrací jako do mateřské náruče. Příběh zfilmoval režisér Sydney Pollack s Meryl Streepovou a Robertem Redfordem v hlavních rolích. Snímek z roku 1985 získal sedm Oscarů a tři Zlaté glóby. „Jedinečně zářivé dílo autorky, která dost možná patřila k těm nejosamělejším.“ – The Atlantic „Mozaika (…) zrcadlící africký kontinent a jeho duši, barevnou, divokou a proměnlivou, a především ostře kontrastující s evropskou kulturou. Ta sice představuje kulturu kultivovanější a rozumově vyspělejší, avšak v konečném důsledku paradoxně vzdálenější od základních životních pravd. Její nositelé totiž (…) ztratili schopnost vidět to původní a přirozené.“ – iliteratura.cz „Slova mají kouzelnou moc. Když vás vaše okolí dlouhá léta nazývá zvířecím jménem, cítíte se nakonec s oním zvířetem spřízněni a poznáváte se v něm. Vrátíte-li se potom do Evropy, pociťujete prázdnotu, neboť jste se svým bratrem z živočišné říše ztratili spojení a nikdo netuší, že patříte k sobě.“ – ukázka z díla