Podvolení

Francie, rok 2022. V prezidentských volbách vítězí kandidát strany zvané Muslimské bratrství, které ostatní strany podpoří, aby se prezidentkou nestala šéfka extrémně pravicové Národní fronty. Muslimská vláda za svou prioritu považuje pouze školství a vzdělávání, protože jde o základ, díky němuž lze dosáhnout absolutní proměny společnosti, jejímž základním kamenem se znovu stane rodina a patriarchát jako „logický“ důsledek tradiční morálky. Celou situaci glosuje mizantropický akademik bez pevných vztahů k lidem ve svém okolí, ale až po uši v krizi z nedostatku pocitu smysluplné existence. "Nový román Michela Houellebecqa provokuje. A nejen tím, jak je skvěle napsaný, jak vysoký styl a básnivý jazyk nabízí, jak zdárně kloubí komické motivy s tragickými. Provokuje především svým obsahem." ‒ Radim Kopáč, MF Dnes "Podvolení je v prvé rovině satirický traktát, příkladný román a la these, spíše pamflet či groteska, ovšem velmi pochmurná, což neznamená, že jiskru palčivého humoru postrádající. Její ostrá hořkost je postavena na paradoxu a hře s fikcí, která může být realitou. Je to samozřejmě nadsázka, ale nikoli absurdní." - Jiří Peňás, Lidové noviny „Originalita románu spočívá v tom, z kolika perspektiv dokáže Houellebecq ono podvolení sledovat a jak je navzájem propojuje.“ ‒ Petr Drulák, SALON, Právo „Podvolení je kniha mnoha vrstev. Je to prvoplánový politický román i složitá úvaha o smyslu literatury, v níž se mohou odhalovat věci, o nichž veřejně nemůžeme hovořit, protože bychom byli nařčeni z nekorektnosti. Občas jde o studii současného politického systému pravého a levého středu, jejž nelze udržet, pojednání o slabosti demokracie, ale i o jisté indiferenci všech, kteří žijí v západním světě a chápou jej naivně jako ten věčný a jediný, nejlepší z možných světů. Houellebecqova genialita spočívá v tom, že všechny tyto roviny umí spojit, aniž by nařizoval, že právě v tomto propojení je třeba jeho knihu číst.“ ‒ Petr Fischer, A2 „Román Podvolení je možné vnímat jako ...