Totožnost

Kunderův vhled do bludiště lidské mysli s perspektivou humoru Ve svém druhém francouzsky psaném románu (vyšel roku 1997 ve Francii) se Milan Kundera vrací k víceznačné tematice lásky. S téměř pedantickou důsledností se nyní zaměřuje na prožívání stárnoucího mileneckého páru (pro autora typicky bezdětného): Jeana-Marca a Chantal. Ve snově a existenciálně laděném vyprávění vystupňuje jejich popínavý vztah (vztah úzkostlivě obsedantní) do jisté podoby grotesknosti. Znepokojivý román vsugeruje otázky po totožnosti milujících se bytostí na nejistém a nestálém území lásky. Kunderův vhled do bludiště lidské mysli nepostrádá ovšem také zklidňující (a zkázňující) perspektivu humoru, vždyť i Jean-Marc nahlédne svůj hysterický pláč při panické obavě ze ztráty Chantal jako smuteční komedii, kterou s ním sehrála jeho mysl. Radúz Mácha svým přednesem (věcným, ale též nejen latentně dramatickým) zdůrazňuje existenciální polohu vyprávění jako soustředěného tázání po jedinečnosti člověka.