Návštěvní den 3

"Jejich humor nás fascinoval, stejně jako délka sukní Milušky Voborníkové", prohlásil v jednom z televizních pořadů Marek Eben. Ano, pro naši generaci už jsou Š+G klasikové humoru, mnozí z nás znají dodnes a doslova zpaměti nejednu jejich povídku a mnohé obraty vytržené z kontextu už zlidověly a staly se okřídleným rčením. Je neuvěřitelné, jak plodné a intenzívní byly ony necelé čtyři roky od příchodu do Divadla Semafor v roce 1967 až po Grossmannovu smrt v prosinci 1971. Vydavatelství Bonton se pokouší mapovat a dokumentovat toto období souborným vydáním nahrávek potříhodinovým!) populárních Návštěvních dnů (vydaných původně Pantonem na LP) doplněných o pasáže, kterým se tenkrát nevyhl zásah cenzorských nůžek a nebo které se na desku prostě jenom nevešly. Návštěvní dny, to nebyli jenom hlavní protagonisté - i když pochopitelně oni především - pánové Šimek a Grossmann, ale i další osobnosti, které dotvářejí atmosféru celého představení, jež spíše než divadlem bylo jakýmsi pásmem (někdy i více než tříhodinovým!) skečů a scének. Ty jak známo vznikaly u stolku v kavárně Slávii, kde ať si nekuřák Šimek sedl kamkoli, neunikl protivnému dýmu z Grossmannových cigaret... Velkou osobností v pozadí, ale nepostradatelnou pro dotváření jevištní podoby Návštěvních dnů, byl režisér Ján Roháč. Pamětníci tvrdí, že s jeho odchodem se vytratilo i něco z ducha a kouzla onoho nezaměnitelného humoru. Na tehdejší dobu revoluční moderní country vnesl na prkna Semaforu Jiří Brabec se svým Country Beatem. S Jiřím Grossmannem se znal už z první poloviny 60. let, z dob rockové Karkulky, nicméně do divadla Semafor jej přizval jiný Jiří - Suchý. Brabec s sebou přivedl začínajícíc nebo už hotové hvězdy - budoucí pětinásobnou Zlatou slavici Naďu Urbánkovou (s níž se poprvé setkal na karlovarském filmovém festivalu v roce 66), Ladislava Vodičku a Pavla Bobka. I pro Pavla Bobka (s Brabcem se setkal už na fakultě ve studentské kapele FABS a s Š+G účinkoval jako host jejich pořadů už v Olympiku a ...