1795 – Honicí psi

Seberte kuráž a přestaňte si namlouvat, že peklo jsou ti druzí. Celé je to Sodoma! Požár hornsbergetského sirotčince skoncoval s nadějemi, že peklo ve Stockholmu končí a strážci zbytků jeho soudnosti se vybabrali z nejhoršího. Naopak. „Město mostů“ je prostě Sodoma Severu, takže podlý libertin – a chvílemi i užitečný blbec – Tychon Ceton už místním zpovykancům chystá radovánky, nad jejichž ukrutností by bledl i markýz de Sade. Jenže pletichář není v bezpečí ani v rouše beránčím. Pasou po něm mstitelé, kteří ho div neměli na lopatě: zarputilý chromajzl Mickell Cardell, jenž má sám máslo na hlavě, a Emil Winge, nejen brilantní mozek rodící se policie, ale taky pavouk, co má o kolečko víc. Zatímco spolu nahánějí ďábla v labyrintu hrůzy, někde stranou úpí pohřešovaná chuděra Anna Stina. O batolátka tragicky přišla a není si jistá životem, neboť jako jediná osoba mimo okruh spiklenců zná tajemství, jež by řádně provětralo poměry v zahnívající říši Gustava IV. Adolfa. Kostky jsou tudíž vrženy na hnojiště, jehož dno snad nebere konce. A „honicí psi“ musejí mít v záloze finty ještě drsnější, aby odhalili, kdo tu skutečně tahá za nitky. V závěrečném dílu noir trilogie, v níž se regentské Švédsko konce osvícenského 18. století jen neochotně noří z morálního bahna autokracie, se vystupňují šachy a šarády nadutých elit. „Nikdo před tímto vynikajícím vypravěčem nepopsal 18. století tak živě: jazykem, jenž dýchá starobylostí, a přesto si uchovává srozumitelnost. Natt och Dag se postaral o výjimečně působivé historické líčení a zároveň o neuvěřitelně napínavou, přebohatě krvavou detektivku.“ – Dagens Nyheter. „Nabušené, krvelačné, a přitom úděsně okouzlující. Trilogie s drábem Cardellem představuje nejpropracovanější historický thriller za posledních dvacet let.“ – The New York Journal of Books. „Tomu říkám třída. Vlastně šílená extratřída.“ – Malin Persson Giolittová, autorka Tekutého písku. „Město se opět oddává oblíbené zábavě, neboť jedině ve skrytu masek se lidé dovedou st...