Pláňata

Žádný lidský život není při pohledu zblízka obyčejný… Pavlína vyrůstá v domácnosti, kde to každý myslí dobře, a přesto se všichni dennodenně hádají. Otec nesnese matčiny nářky, ona v něm vidí opilce, prarodiče vědí všechno nejlíp, ségra má svůj svět. První roky na základce tráví ještě pod dohledem soudružky učitelky papouškující komunistickou propagandu, se strachem vyhlíží déšť, který může obsahovat radioaktivní spad z Černobylu, a ze spánku ji budí děsivé obrazy třetí světové války rozpoutané imperialisty. Očekávanou změnu do života zakomplexované puberťačky a jejích věčně nespokojených rodičů ovšem nepřinese ani revoluce – lidé jsou stále stejní, jediným měřítkem úspěchu se stávají peníze a nůžky mezi schopnějšími spoluobčany (nebo těmi, co mají lepší startovní pozici) a zbytkem národa se nemilosrdně rozevírají. I Pavlína by si pro sebe chtěla urvat kousek štěstí, jenže pořád neví jak. A vztahy uvnitř její rodiny jsou den ode dne horší a pokřivenější… Úspěšná česká prozaička se v románu o dozrávání v přelomové době vrací na český venkov, jehož důkladnou znalost prokázala už v oceňované Dědině. „Všechno se změnilo, jenom poměry ne. Nebo možná ano, ale ty naše jen k horšímu. Nic jsme neměli a zase máme prd. To měli všichni plnou pusu svobody. Akorát nám zapomněli říct, že bez peněz stejně žádná svoboda není.“ – ukázka z knihy. „Zvnějšku viděno, tematicky možná nejméně nápadná, ale jistě jedna z nejpůsobivějších knih této úspěšné autorky. Hlavní ‚dramatickou látkou‘ je zde život sám a jeho proměny. Ty osudem vnucené i ty bolestně a tápavě nalézané.“ – Martin Stöhr, redaktor. „Patřím ke generaci, kterou přelom osmdesátých a devadesátých let zastihl na prahu puberty. Myslím, že to byl neopakovatelný čas a v Pláňatech jsem zkoumala, jak se dotkl života obyčejné rodiny. Zajímalo mě, jak nejen hlavní postava Pavlína, ale i její rodiče a blízcí vpluli do nových časů, které jim přinesly velká očekávání, ale také způsobily tvrdý náraz a připravily je o řadu iluzí. Předev...