Divné děti a smutná kočka

Co když ta smutná kočka patří opravdické čarodějnici? Prázdniny jsou už pomalu na odpis, ale na Milu s Petrem ještě čeká pořádné srpnové dobrodružství. Milini rodiče si totiž pronajali chalupu na venkově, kde dvojice svérázných kamarádů narazí na pár podobně „divných“ dětí ze sousedství. Luisa sice možná tak úplně ujetá není, jenže o to zvláštnějšího má ta kudrnatá cácora bráchu: Eliáš neumí lhát a taky nerad dělá, co se nesmí, a když se mu něco nelíbí, co chvíli se prostě zasekne nebo rovnou zdrhne. Mila s pořádně proříznutou pusou i její věrný stín Petr si však rychle získají sympatie obou malých domorodců, a jakmile jim cestu zkříží nevšední kočka se smutným výrazem, pustí se ve čtyřech do pátrání po jejím majiteli. Indicie vydolované z nepříliš sdílných vesničanů je nakonec dovedou k domu staré paní Machové, která se už dlouhé roky straní lidí a o níž po vsi kolují děsivé historky… Pokračování úspěšného Klubu divných dětí, jehož sympaticky nedokonalí malí hrdinové nadchli mnohé vrstevníky z řad čtenářů i posluchačů. „Potřebujeme vědět něco o paní Machový.“ „Cože? Co pořád máte s Machovou? S tou si nic nezačínejte.“ „Nic, jenom chceme vědět, proč jste říkaly, že je to čarodějnice.“ Směje se, zase se jí všechno třese. „Protože je to zlá ženská, proto.“ „Jak zlá?“ ozve se Mila. Bába se přestane smát. „Hodně zlá, holčičko. A úplně šílená.“ – ukázka z knihy. „Autorka má náramnou výhodu v tom, že jako vystudovaná scenáristka dokáže psát hodnověrné dialogy, a taky její malí solitéři mluví přesně tak, jak současní dospívající. Když k tomu připočteme silné téma, nápaditost, s jakou je ta literární road movie vystavěna, či autorčinu mimořádnou schopnost vhledu do nejednoduché dětské duše, máme tu knihu zábavnou i posmutnělou, aktuální i nadčasovou – ale především skvěle napsanou.“ – Milan Šefl o Klubu divných dětí. „Petra Soukupová napsala knihu, která je zdravě kritická. Ke společnosti, která nutí děti odmala soutěžit, být nejlepší, a přitom nevybočovat, zůstat v prům...