Rob Grant: Červený trpaslík 4 : Pozpátku

Prý všude dobře, doma nejlíp… Nejlíp? Vážně nejlíp? Vítejte v posledním alternativním světě, který trosečníkům z těžařské lodi Červený trpaslík uchystal jejich odpadlý spoluautor. Po smrti, duplikaci a dalších polízanicích, jimž už srdnatě čelil, čeká Davida Listera v časoprostoru ještě mistrovská zkouška. Doma, kde je údajně nejlíp – ha ha ha! Rimmer, Kryton a Kocour s ním sice mají sraz u kiosku poblíž Niagarských vodopádů, jenže na téhle verzi planety Země ubíhá vše pozpátku a oni dorazili se zrychlením, načež nestačí zírat. Nejenže se jim Berlínská zeď před očima složí zase v cihly a Polsko osvobodí Hitler, ale hlavně policie pronásleduje Listera zatčeného pro vraždu až na farmu, kde byl zločin spáchán a kde nějací vidláci rozmontovali, schovali a pak úplně náhodou vyčmuchali modul Kosmik. Úklady plynoucí z obrácené reality se stupňují a náš hrdina mládne a mládne až do puberty, jelikož autor si vzal do parády filozofickou sentenci, že člověk je jenom vesmírný prach unášený součtem vlastních rozhodnutí. Kdo v tak úhledné představě nadělal astrofyzikální brajgl? Nesvádějme to na demenci počítače Hollyho, neboť z mrtvých vstalo i Rimmerovo lepší já. Což bude teprve mazec, milánkové! Ano, hoši z Trpaslíka doletěli na konec. Takže zvonec? To si vážně mysíte, když v téhle sci-fil kovbojce po každém následku následuje příčina? „Ze dvou rozeklaných konců trpasličí space opery je tenhle ostřejší. Rozdováděný daleko za meze absurdna, existují-li vůbec.“ – thestorygraph.com „Hlavní důvod, proč [televizní] seriál založený na skečích funguje v románové podobě bezmála výborně, patrně souvisí s tím, že se nejedná o scénáře přepsané do knižní podoby. (…) Scenáristům v roli romanopisců se podařilo vytvořit díla, která mohou oslovit jak fanoušky seriálu, tak ty, kteří se s jeho hrdiny setkají poprvé.“ – iliteratura.cz „Díky této knize vím, že nikdy nezemřu. Až budu starý, tak se stejně jako Lister vrátím na planetu Zemi, kde budu zase mládnout. Chvílemi jsem žasnul (…), proto...