Věčně zpívají lesy

Z komentáře Zdeňka Březiny k původnímu LP albu 2 18 047 "Trygve Gulbranssen Věčně zpívají lesy" vydanému Supraphonem v roce 1975 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: Místo kdesi na sever od vesnic a měst Norska; prastarý rodový statek v hlubokých lesích; těžce přístupných a záludných, ale ve své nekonečnosti dosud věčně zpívajících; místo opředené tajuplnými pověstmi, zkazkami a legendami - to je místo děje. Jeho hrdiny jsou norští sedláci, hluboko vrostlí svými kořeny do země, na které po staletí žijí a se kterou bojují o úrodu, o obživu, stejně jako zápasí s drsnou severskou přírodou o svou existenci a své bezpečí: generace sedláků Björndalů, ve kterých synové dědí křestní jméno Dag, vědomí sounáležitosti ke starému rodu bojovníků a lovců, sebevědomí a hrdost i odvěký spor s lidmi z rovinatého kraje pod lesy. Björndalové jsou jiní než lidé z rovin, kteří mají plné chlévy a plné stodoly, jiní než lidé z měst, zjemnělí a zhýčkaní konjunkturou obchodu v 18. a 19. století, libující si v přepychu nákladných plesů a oslnivých rób. Střetávání těchto dvou světů a s ním související vnitřní zápasy ústředního hrdiny románu, nesmlouvavého a hrdého sedláka Daga Björndala tvoří děj této mohutné rodové ságy, typicky norské a strhující širokým řečištěm děje...Podmanivý příběh prastaré rodové historie neztrácí léty na své působitosti; patří k těm, které jsme zvyklí právem nazývat nesmrtelnými...