Smrt talentovaného ševce

Alejí vzrostlých stromů šel vrah. Stromy byly staré a vrah se usmíval. Touto větou začíná detektivka Václava Erbena Smrt talentovaného ševce, vrah se tedy objevuje na scéně hned v první vteřině. Samozřejmě nemáme ani tušení, kdo je oním cynickým vrahem, který od svého krvavého díla odchází s úsměvem na rtech. Jeho identitu odhalí teprve slavná trojice kriminalistů Vlček, Beránek a Exner.Zastavme se na chvíli u jmen, která v sérii detektivních příběhů Václava Erbena nepokrytě naplňuji latinské rčení nomen omen. Vlček kouří dýmku (stejně jako jeho slavnější kolega Sherlock Holmes), respektive se o to vytrvale pokouší (přece jen nejde o Sherlocka Holmese) a je to exaktní vědátorský typ. Nadporučík Vlček dumlal páchnoucí dýmku a hleděl oknem do dvora. Beránek má svačinu, bříško a notes, do kterého si všechno zapisuje. Beránek si sedl za psací stůl proti mapě a do svého zápisníku smolil primitivní situační náčrtek. Patrně by měl notes i v roce 2022, zatímco Vlček by s sebou nosil notebook. Vlčka s Beránkem (podezírám autora, že k výběru těchto jmen jej vedlo proslulé schéma hodného a zlého policajta) doplňuje nečekaně policista západního střihu se zálibou ve vybraném jídle, na míru šitých oblecích a krásných ženách, a navíc sedící za volantem naleštěného kabrioletu. Kapitán Exner. Světla blížícího se auta byla vidět z dálky. Přehouplo se pomalu přes koleje a zlověstně zasvítilo chromem a odrazem světla měsíce a signalizačního světla na černém laku. Černá plátěná střecha byla stažena. V úvahu ovšem musíme vzít, že jde o kriminalisty Veřejné bezpečnosti, neboť i tato „exnerovka“ spatřila světlo světa dlouho před listopadem 1989. Přesněji – v roce 1978, tedy v době tuhé normalizace. O tom, že si tyto neliterární okolnosti Václav Erben dobře uvědomoval, svědčí nikoli to, co v knize je, ale to, co tam není. Na rozdíl od starších textů zmizely totiž vtipné či ironické glosy na konto poměrů a režimu. V tomto skvěle napsaném příběhu o vraždě proslulého naivisty na dobu a čas upo