Posmrtná predace

ANOTACE Básník české akční fantastiky se vrací na místo činu v deštivém krimi noiru. V životě každého soukromého vyšetřovatele se objeví případ, po kterém už nic není jako dřív. Před Vincentem Krhavým se jeden takový zvedne ze dna věčně prázdné lahve, a když se ho nezbaví ani típnutím v popelníku plném vajglů, nakonec se ho ujme. Žízeň totiž umí být urputná i v pokročilém jednadvacátém století a dluhy člověka zavedou spíš do hrobu než do hospody. S kocovinou bušící na spánky a hlavou plnou démonů pak Vincent nasedne do vlaku mířícího do izolované oblasti zvané Odpočinek. Šílenství a útrapy, které tam na něj čekají, si však nedovede ani představit. A mrtvá těla na sebe nenechají dlouho čekat. O slovo se přihlásí také tamní podsvětí a realita se změní v mokvavou ránu, kterou nevyléčí ani nebetyčný cynismus, ani štědrá zálivka savem. ÚRYVEK: „Chci, abys ho pro mě vodkrouh!“ vyštěknou blbečkovskej účes, co zrovna jede mezi pozérskou vyšší vrstvou, piercing v obočí a ostrej nos, pod kterým se houfujou chomáče pubertálního chmýří. Vyfoukne mi přitom do ksichtu mrak páry smrdící chemickejma jahodama. Od samýho začátku se po mně vozí, jako by mě držel v hrsti. Ale na druhý straně, pokud po vás někdo chce, abyste mu zabili jednoho z rodičů, pravděpodobně jste v jeho hlavě něco jako sourozenci. Kdoví. Neřeším ho. Nedám mu pěstí, i když mi fouká do ksichtu páru. Nezvednu ho ze židle a nebudu mu hlavou mlátit o zeď, dokud mu z tý skoby mezi očima nenadělám chrupavčitou sekanou. Namísto toho potáhnu z vlastního, normálního cigára, zaleju šluk pivem a zazátkuju panákem. Vaper přede mnou se zatváří naprosto znechuceně, a to ani netuší, že v jednom nesčetněkrát opakovaným švihu mávnu na obsluhu, aby donesla další rundu. „O vlastním fotrovi už jsem slyšel lidi mluvit i líp,“ zasyčím. „Já už viděl střízlivější trosky.“ Co mu na to chcete říct? „Zabij si ho sám,“ zlomím se. Vaperovi se v ksichtě vystřídá řada výrazů, který oscilujou mezi nasraností a opovržením. Proto je mi jasný, ...