Maigret a soudcův dům

Do tohoto případu se Maigret vykázaný na francouzský venkov zakousl téměř s rozkoší… Zpráva o mrtvole spatřené v domě bývalého soudce je pro slavného detektiva, který byl ke svému nezměrnému zklamání jmenován vrchním komisařem v provinčním městečku Luçon, darem z nebes. Okamžitě se proto vypraví do pobřežní vísky Aiguil, obývané převážně rybáři a pěstiteli slávek, aby v překvapivě honosném prostředí vily rodiny Forlacroixových zahájil vyšetřování mající za cíl odhalit totožnost vraha i jeho oběti. Podaří se mu proniknout do uzavřené komunity, odhalit její dávno pohřbená tajemství a rozkrýt podivné vztahy mezi starým soudcem, jeho horkokrevným synem Albertem a nymfomanií trpící dcerou Lízou? V mistrně vystavěném příběhu s patřičně tísnivou atmosférou dostane komisař Maigret znovu příležitost prokázat svou znalost nejtemnějších zákoutí lidské mysli a schopnost nahlédnout hluboko pod povrch událostí. „Příběh z raného, životně důležitého tvůrčího období Georgese Simenona.“ – The New York Times „Spisovatel, kterému vyhovuje realita stejně jako fikce, vášeň stejně jako rozum.“ – John Le Carré „Jeden z největších spisovatelů dvacátého století... Simenon byl bezkonkurenční v tom, jak nás přiměl nahlédnout do sebe, ačkoli tuto schopnost maskovala jeho brilantnost, s jakou nás obsesivně pohlcoval svými příběhy.“ – The Guardian Vtom uviděli, jak se dveře soudcova domu otevřely. Na prahu se objevil malý neklidný muž, rozhlédl se na obě strany a vrátil se do chodby.Chvíli nato se stalo něco neuvěřitelného. Muž tu byl znovu, ohnutý, obtěžkaný dlouhým břemenem, které táhl bahnem.Musela to být tíha. Po čtyřech metrech se zastavil, aby nabral dech. Dveře domu zůstaly otevřené. K moři to bylo ještě dvacet třicet metrů.„Uf…“Dalo se tušit, že heká a napíná všechny svaly. Nepřestávalo pršet. Celníkova ruka se křečovitě chvěla na Maigretově tlustém rukávu.„Vidíte…!“Ach ano, odehrálo se to tak, jak řekla stařena, jak předpověděl celník ve výslužbě. Ten drobný muž byl bez pochyby soudce...