Pohádky ze Slovácka

Komentář k původnímu supraphonskému albu 1218 0493 vydanému v roce 1984: Pohádky všech národů vyprávějí o veliké moci lásky, která nezná překážek, chválí spravedlivé a naplňují odvahou odstrkované a přehlížené. Ještě do konce 19. století byly pohádky i pro dospělé zdrojem napětí a dojetí z vítězství dobra nad zlem. Dobrý vypravěč byl ctěn stejně jako dnes dobrý spisovatel. Různá vyprávění: pověsti, povídání ze života a o životě, i pohádky, v nichž se hrdinové nebojí ve dne ani v noci čarodějů ani králů, byly významnou součástí duchovního života lidu už od dávné minulosti. Studium pohádek ukazuje, že jsou více než jiné folklorní projevy jaksi mezinárodní. Z tématické mnohotvárnosti pohádek můžeme usuzovat na vrstvení jejich prvků ve velkém časovém i územním prostoru. Výstižně to vyjádřil Jan Werich, když řekl, že "pohádky jsou jako řetěz. Obepínají svět a spojují lidi odevšad. Sůl nad zlato je přece Shakespearův Král Lear, který se prostřednictvím nějakého potulného mnicha dostal až na Slovensko, kde ho našla Božena Němcová. Děj se změnil, zápletka je jiná, ale postavy zůstaly". Jinak tomu není ani u pohádky o hledání bídy, je jedním z příběhů Odysseových cest. Kompoziční vypravěčské principy, jimiž pohádkáři vyslovují lidovou moudrost a obecně platné mravní zásady, jsou si všude podobné. Národní nebo regionální kolorit dávají pohádce jazykové nářeční prostředky a zmínky z historie kraje a jeho životních a obyčejových zvláštností. Také v pohádkách ze Slovácka, z národopisného regionu na jihovýchodní Moravě, se objevují pohádky, jejichž základní osnovu jako bychom už znali z jiných podání, ale které obsahují projevy malebnosti nářečního vyjadřování i méně známé stylistické a kopmpoziční prvky. V minulosti se vyprávělo za dlouhých zimních večerů a nedělních odpolední. Děti poslouchaly dospělé a když samy dospěly, dál vyprávěly svým dětem, co se naučily. Tak se přenášela pohádka z pokolení na pokolení. Jistě i dnes by se měla pohádka vyprávět nahlas, pro sebe i pro d...