Hrdinové

Již staří Řekové se zmítali ve víru vášní. A teď je u toho šmíruje britský vtipálek! Když se Prométheovou zásluhou věk bohů Řecku přejedl a prosadili se bájní hrdinové, začalo být u tamního moře dusno. Zhrzený Olymp dělal vlny a bojovníkům škodil proradným předurčením, uleželým incestem nebo aspoň vlčí mhou, což jsou přepychové podněty pro komika, který si předsevzal ukázat, že tehdejší výstřelky si v ničem nezadají s úlety 21. století. Plodí je přece tytéž vášně. V brilantně šoumenském podání Stephena Frye proto sledujte, jak díky filutovi Perseovi ztvrdnou Medúze rysy či jak prchlivý terminátor Héraklés zatočí s Hydrou coby položkou č. 2 na seznamu nucených prací. Plavte se s Iásónem za superženou Médeiou a buďte u toho, když kverulant Oidipús drtí Sfingu. Nemluvě o Théseovi, jenž vzal radši rozum do hrsti, když už v ní jeho tatík neudržel chtíč. Udatní rekové se sice občas prsí málem jako my ve statusech na sociálních sítích, ale bez jejich heroismu by nebylo umění Západu. Ostatně jsou to hvězdy, které vystoupaly až na oblohu! „Fry ovládl kouzlo, jež z klasických látek odnímá závoj mrtvolné odtažitosti. Díky němu nemusíme v postavách vidět Filoktéta či Klytaimnéstru. Klidně je bereme jako sousedy Arnolda a Susan.“ – The Guardian. „Nejcennější přínos spočívá v tom, co může těchto osm hrdinských příběhů sdělit dnešní době. (…) Mytologie přece není historie – nejsou to strohá fakta přednášená jakýmsi suchopárem, nýbrž temperamentní, pronikavá a rozkošná sebereflexe doby. A jako taková možná poslouží lidem právě jako učitelka, o níž psal Cicero, protože dějiny se jako na potvoru vždycky protivně rýmují.“ – The Independent.