Trója

Taková mela kvůli jedné ženské… A i kdyby byla ve skutečnosti prozaičtější než u Homéra, co nám brání si ji trošku přibájit? Sličný šikula Paris si coby arbitr marnivých olympských bohyň vyčíhl neméně hezkou Helenu, slovo dalo slovo a záhy byla ruka v rukávě, jakož i… ehm… pod suknicí. A pochopitelně též na sukovici, neboť pevninské i ostrovní Řecko kvůli jejímu únosu všeobecně mobilizovalo. O mečích, kudlách a krvežíznivosti nakrknuté Sparty nemluvě. Trójská válka o uloupenou krasavici – dosud řádně provdanou za borce Meneláa – trvala deset let a předvedla další hrdiny, vylomeniny i koniny na obou stranách fronty. A teď je nasnadě kontrolní otázka: co když všechno bylo daleko prozaičtější než v Homérových verších a šlo především o územní zisky rozmáhajících se Achájců? Tak či onak se na obhajobu antické invazní řežby zrodil božsky zauzlovaný příběh o nezkrotných vášních, neochvějném hrdinství a mazané lsti, krvavě zapsaný do písku maloasijského pobřeží. Předáváme si ho už tři tisíce let, avšak prvotřídní britský vtipálek ho svými poznámkami opět osobitě ozdobil tak, že by se bavil i objevitel Tróje: snílek Heinrich Schliemann. Po úspěšném převyprávění starověkých Mýtů a dobrodružství, která prožívali řečtí Hrdinové, završuje Stephen Fry svou osvětově-žertéřskou výpravu do minulosti nejslavnějším antickým příběhem. „Skotačivá krasojízda, která je důstojnou předskokankou nesmrtelné Odyssey, zastihuje Frye ve vrcholné vypravěčské formě. I na Olympu by si tu švandu božsky užili.“ – The Times. „Kyperský vladař Pygmalion se do kamene pouze zamiloval, avšak (…) autor koná spíš jako králova spasitelka Afrodita: vdechl sošným látkám starověku moderní obsah a probudil je tím k životu.“ – The Guardian. „Básníci musí ten příběh znovu a znovu opěvovat a předávat jej z generace na generaci, protože přijdeme-li o Tróju, přicházíme tím zároveň o kousek sebe sama.“ – z autorova prologu. „Hleďte!“ řekl Kalchás, „Apollón nám dává znamení. Ten had pozřel devět ptáků. To je znamení,...